Mostrando entradas con la etiqueta Seifert. Mostrar todas las entradas
Mostrando entradas con la etiqueta Seifert. Mostrar todas las entradas

lunes, 27 de junio de 2022

OBITER DICTUM

 




«Todos están muertos; pero no me pondré a llorar, aunque las lágrimas, según dice Juvenal, representan la parte más hermosa de nuestros sentidos. Lacrimae nostri pars óptima sensus, si no recuerdo mal lo aprendido en la escuela. No serán unas memorias lo que escribiré. En mi casa no hay ni un solo trocito de papel con apuntes o datos. Además, me falta paciencia para esa clase de escritura. No tengo más que recuerdos.»


Jaroslav Seifert.



miércoles, 3 de noviembre de 2021

Y EL ÓBOLO BAJO LA LENGUA






PÍSEŇ 

Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.

Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů,
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.

Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.

Jaroslav Seifert.

domingo, 5 de octubre de 2014

Y EL ÓBOLO BAJO LA LENGUA






         


NAPOLEON

Má dýmka gambier mĕ strašnĕ baví
má z hlavy císaře legrační hlavičku

Dobrý den slavný císaři!

Už se ti vykouřilo z hlavy
být pánem svĕta?

Jaroslav Seifert.

sábado, 22 de diciembre de 2012

Y EL ÒBOLO LA LENGUA






    ÚTĚCHA


Slečno, slečno vy se mračite
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhle ta malá jepice
které pršelo po celý život?

Jaroslav Seifert.